Plot twist, neboli nečekaný zvrat událostí. Na jednu stranu to může hru pořádně nakopnout ve chvíli, kdy už to vypadá, že je vše naprosto jasné a náhle BUM. Všechno je jinak. Ovšem stejně tak to může být naprosta katastrofa. Zvrat, který nedává smysl, je ohraný nebo naprosto boří to, o co se hra celou dobu vlastně snažila. Přesně na takové zvraty, na které by fanoušci nejraději zapomněli se dnes podíváme. Jo a pozor, video bude obsahovat hromadu spoilerů… ještě aby ne.

Sponzorem epizody je Rise of the Ronin.

O tom, že první díl Super Mario Bros byl v roce 1985 obrovský úspěch, nemůže být pochyb, a tak na sebe druhý díl nenechal dlouho čekat. V Japonsku vyšla rádoby dvojka už o rok později, ovšem jednalo se víceméně jen o daleko obtížnější jedničku. Tento díl tak zůstal znám spíše jen na území Japonska a ten druhý díl, který je znám v Americe a Evropě, vyšel až v roce 1988.

O tom, že i druhý díl byl stejně tak povedený nevypovídají jen prodeje, ale i ohlasy fanoušků. Možná i proto, že je to do větší míry přeskinovaná plošinovka Doki Doki Panic pro západní trh, která vyšla o rok dříve v Japonsku. Ve všech ohledech povedená hra… tedy až na ten konec. Není snad horšího plot twistu než „a náhle se hlavní hrdina probral a zjistil, že to byl jen sen“. A hádejte, jak končí Super Mario Bros 2? Ano, asi to nejhorší klišé, které si vývojáři mohli kdy vymyslet, protože jak jinak říct, že to vlastně bylo celé o ničem.

Star Ocean: Till the End of Time je třetím dílem série, která se může chlubit už osmi díly. A že jste o této sérii pravděpodobně neslyšeli? Není se čemu divit, proslavila se hlavně v Japonsku a na evropský trh se ne všechny díly oficiálně dostaly. Ovšem pojďme se vrátit k tomu třetímu. Ten vyšel v roce 2003 v Japonsku a o rok později i v USA a Evropě. Jedná se o akční RPG, kde jste v kůži Fayta vyrušeni útokem mimozemšťanů na planetu, na které si zrovna hlavní hrdina užívá dovolené.

Celá hra se tváří jako klasické akční sci-fi dobrodružství, dokud nezačnete objevovat původ samotného světa. Jak se totiž vlastně postupně dozvíte, tak celá hra je vlastně… hra. Doslova. Děj se točí kolem toho, že hlavní postavy jsou součástí videohry, kterou hrají obyvatelé čtvrté dimenze. A ne, nemyslíme vás jako hráče, ale tohle je hra o hře v jiném světě. Jak tedy pokazit konec hry jinak, než tím, že se jednalo o sen? Ano, jednalo se o videohru. 

Amnesia: A Machine for Pigs je výborným hororem a též výbornou hrou, ale po příběhové stránce se vývojáři nebáli sáhnou po klišé v podobě… amnézie, kdo by to byl čekal podle názvu. My se v roli Oswalda Manduse probouzíme po několika měsících horeček a máme tak trochu okno, co se během té doby dělo. Jediné, co slyšíme, jsou hlasy synů, kteří jsou údajně uvězněni v záhadném stroji pod domem. Odhalení toho, že vlastně sám protagonista Oswald je tvůrcem stroje, který měl sloužit k vyvolání božské bytosti prostřednictvím rituálních obětování lidí je asi ještě celkem OK. Ale že on sám navíc obětoval své vlastní syny jen kvůli tomu, aby zamezil hrozivým událostem 20. století, je celkem zvláštní v jinak naprosto skvělé příběhovce. 

A když už jsem u těch hororů, tak se musíme podívat i na poslední díl Resident Evil s podtitulem Village. O tom, že se jedná opět o výbornou hru, není pochyb. Ovšem finální vyvrcholení příběhu protagonisty Ethana, který začal již v předchozím díle Biohazard, je značně… zvláštní a pro mnohé fanoušky až spíše zklamávající. Na konci samotné hry, poté co mu hlavní záporák Miranda vyrve srdce, se Ethan probouzí v limbu, kde mu je vysvětleno, že vlastně už zemřel dávno rukou Jacka Bakera, tedy záporáka z předchozího dílu. Jenže díky plísni byl vzkříšen a mohl přežít všechna ta muka, která si vytrpěl. Vy tak vlastně zjišťujete, že jste většinu obou dílů byli vlastně už „po smrti“. I přesto, že díky plísni dokázal být Ethan stále naživu, tak vlastně teoreticky žil jen proto, abyste mohli na konci Village umřít… tentokrát doopravdy.

O tom, že Fallout má zvraty, které si Bethesda za rámeček nedá, dokládá už Fallout 3, kdy jste na konci měli možnost se buďto obětovat, nebo utéct jako zbabělci. A je jedno, že řešení leželo hned vedle vás v podobě parťáků imunních vůči radiaci, která byla celým problémem. Konec třetího dílu nesli fanoušci tak nelibě, že ho nakonec nadcházející DLC opravilo.

Jenže Fallout 4 to s tím dějovým zvratem vzal ještě o krok dál. Hned v úvodu hry jste svědky toho, jak okamžitě po probuzení z kryokomory je zavražděn váš partner, ale navíc i uneseno vaše dítě. Vy se tak vydáváte hledat ztraceného syna jen proto, abyste ke konci hry vlastně zjistili, že se jedná už o 80letého starce, který vládne organizaci Institutu. Aby toho nebylo málo, tak pokud se během vaší cesty radioaktivním světem přidáte k jedné ze tří frakcí, váš syn Shaun se zároveň stává hlavním záporákem celého příběhu. Je to blbý plot twist? Jo je, ale vem to čert, vždyť to přece funguje, nebo ne?

Se sérií Assassin’s Creed už to jde nějaký pátek celkem z kopce a skvělým důkazem je i zvrat, který na nás čekal v řecké výpravě Odyssey. Kdo se zajímá o ztraceného syna, když v tomto díle assassinské ságy se hledá ztracený otec, který si asi jen tak odskočil pro mléko a už se nikdy nevrátil.

V bizarním sledu událostí se vám ovšem ztraceného otce podaří najít v podzemí poblíž brány do Atlantidy. Tam na vás už totiž více než 100 let čeká díky Kousku ráje řecký matematik Pythagoras. A vy jste v tu chvíli jako že „Co? Proč proboha?“. Nikdo do teď nechápe, proč se sakra Ubisoft rozhodl využít Pythagora jakožto otce hlavních postav, ale už se stalo.

Většina fanoušků byla nadšená, když se v tom čtvrtém dílu zombie série Dead Rising vrátil protagonista prvního dílu a sekundární hrdina druhého dílu Frank West. Ten se do čtyřky vstupuje opět jako hlavní postava a v jeho kůži se opět vydáváte kosit hordy nemrtvých. Čtvrtý díl byl přijat celkem vlažně poté, co kritici poukazovali na pokles celkové kvality oproti předchůdcům. Ovšem návrat Franka táhl celou hru kupředu, a to možná i díky emotivnímu konci, kdy se Frank obětuje jen proto, aby zachránil svoji studentku Vick a agenta Brada.

Bylo to skvělé zakončení pro skvělého hrdinu… tedy pokud by nebylo dodatečného DLC Frank Rising. V tom se totiž dozvídáme, že Frank byl přeměněn na zombie, aby následně byl z proměny vyléčen a mohl žít dál. Nejen, že to vlastně učinilo jeho smrt naprosto bezvýznamnou, ale vlastně to i podkopalo celou podstatu zombie v sérii. 

Reboot Bionic Commando z roku 2009 je plný zklamání, a proto si titul odnesl spíše záporná hodnocení. Ovšem jedno bylo fajn: mechanická ruka Nathana „Rada“ Spencera. Ta mu měla pomoci zlikvidovat teroristickou organizaci. Pokud uspěje, bylo mu přislíbeno, že znovu uvidí svoji ztracenou ženu. Díky nové bionické paži získal neuvěřitelnou sílu, možnost vystřelovacího háku, úžasnou mušku… zkrátka ruka, kterou by si každý přál.

Tedy až do doby, než vám hra v nesmírně matoucím zvratu událostí odhalí, že Nathanova ztracená žena je vlastně jakýmsi „mozkem“, a její duše byla do paže vložena. Jak? Proč? Co má vaše manželka společného s bionickou paží? Celé je to divně postavené, napsané a …to, že se manželka stane vaší bionickou rukou, je naprosto normální… že?

Final Fantasy X má naprosto skvělý příběh, který je plný zvratů, překvapení, ale i srdceryvných momentů. Není tak divu, že se díl dočkal jak skvělého hodnocení od kritiků, tak od hráčů. Ovšem právě závěrečný plot twist, ve kterém se dozvídáte, že celý příběh Tiduse, tedy hlavního hrdiny, byl jen sen, se dá řadit mezi ty nejhorší nápady na závěr příběhu, který mohl kdy kdo vymyslet.

Celý milostný příběh, cesta za nalezením domova a záchrana celého světa Spira před běsnícím monstrem známým jako Sin je prostě jen sen. Pamatujete si na začátku o tom, jak jsme říkali, jak špatné je postavit hru na tom, že se jedná o sen? Tak tady to platí dvojnásobně, protože příběh je vlastně skvělý, postavy skvěle napsané a všechno to má ten správný spád. A potom? Potom zjistíte, že to bylo celé jen sen… 50 hodin toho, abyste zjistili, že na ničem vlastně nezáleželo.

Jestli je ale nějaký titul posledních let, který může sloužit jako příklad špatného vyvrcholení příběhu, je to nedávno vydaný Twelve Minutes. Příběh hry se točí kolem manželského páru, který se zasekl v časové smyčce a postupně se dozvídají o minulosti toho druhého. To zní vlastně fajn, že?

Ovšem do doby, než se hráč dozvídá, že jste v incestním vztahu se svou sestrou, která navíc zabila svého otce… tedy vašeho otce. Je to na hlavu postavené? Totálně, ale v tu chvíli si možná ještě myslíte, že příběh hry vám to snad nějak vysvětlí, nebo toto odhalení bude mít nějakou větší hloubku, že? No… ne. Celá situace je tu jen z důvodu, aby dokázala náležitě šokovat.